Letí to jako blázen. Jo, říkáme to všichni a pořád. Na dětech to poznáš nejvíc. Jo, poznáš. Loni byl Lukáš malý uzlíček, Anežka roztomilá malá holčička. Což je pořád, to jako matka nemohu popřít;-))) … jenom je to už větší holka, která nás dostane téměř kdykoliv, protože má vždy odpověď na všechno a to nestíháte zírat …
Takže hody … děti (Anežka ?) se těší na kolotoče, maminka na to, že v neděli zase vytáhneme kroje na slavnostní nedělní mši. Svatý Vavřinec. 10. srpna. Dnes je v Hluku prý už jen jediný nositel tohoto jména – jedná se o malého chlapečka, který je sotva ve školce.
Děti byli nedělní dopoledne brilantní. I přesto, že pro Lukiho je to čas, kdy doma běžně aspoň hodinu spí (ano, konečně, v roce a půl mi začal spát; dřív spal 30 minut, jak se říká i „s cestou“ a probudil se unavený, ale už nedovedl znovu usnout). Vydržel skoro 90 minut dlouhou mši a kromě toho, že pochodoval po kostele všemi směry, tak byl milionový. Anežka, ta už to má natrénované, takže o tu jsem se nebála. Kromě jedné věci … do kostela se jde kolem cukrárny a zkoušejte přesvědčovat tříleťáka, že zmrzlinu dostane, ale až tak za 2 hodiny, protože teď musí být zodpovědný a nezašpinit se. Virtuální realita! Ale nebylo zapotřebí, nějak jsme to celé zakecali, čili, cukrárny si nevšimla. Zato na zpáteční cestě si dala hned dva kopečky a opravdu je celé snědla sakum-prdum.
Nedělní odpoledne bylo ve znamení kolotočů. Hodně mě to vrátilo do dětství. Už minule, na dolňácké slavnosti (cca měsíc nazpět) jsem si z ní udělala tak trochu parťáka, který se mnou šel na dospělácký řetízkáč. Honzu na něj totiž nedostanu a – bavilo by vás být na řetízkáči sami? No, mě ne. Takže napřed jsem jí to nadhodila, ale – co když mi zpanikaří a bude chtít vystupovat? No, ujišťovala jsem se několikrát, ať se podívá pořádně. Nakonec jsem já měla větší strach z ní, než ona z kolotoče. Užily jsme si to. Už tehdy jsem pochopila, že Anežka je kolotočový typ. Dnes se to potvrdilo. Dvě jízdy na řetízkáči, kdy jsme si zamotaly křesílko kolem své osy a se Zuzkou, která jednou seděla za náma a jednou před náma, jsme se celou dobu odstrkovaly. Prostě jsme létaly o 106 a náramně nás to bavilo. Jak poznám, že je Anežka kolotočový typ? Mezitím, co jsme měli řetízkáč, donutila babičku, aby s ní šla na kačery, šla sama na malý řetízkáč a chtěla vyzkoušet takovou tu bláznivou dráhu, kde sedíte na lavičkách jako ve staré tramvaji, jezdí to chvilku nahoru a chvilku dolů a odstředivá síla vás táhne ven z kruhu. Když má dcera zcela sebejistě tvrdila, že na toto prostě chce jít a bere babičku, tak jsem si říkala – no, rozhodla ses sama, tak jo. Ale pak během jízdy mi připadala nějaká přepadená. Nebylo tomu tak. Záhy ji to přešlo a chtěla … ZNOVUUUUU. No jo, tak naposledy. Respektive, zahlásila jsem, že poslední jízda a ať si vybere na čem. Vybrala si tuto dráhu. Šla jsem s ní. Po 3 minutách jízdy jsem toho měla dost. Haha, jak moc si člověk odvykne. Přitom já jsem kolotoče coby dítě milovala a čím bláznivější, tím lepší.
Za nás „jely“ klece, později centrifuga. Vzpomínala jsem na své dětství. S tátou jsme obojí milovali. Kde je těm vzpomínkám konec. Maximálně na fotkách. A propos – fotila jsem ? Ano, ale v neděli v krojích jen cvakání mobilem, abych dětem udělala z toho hodového bláznění aspoň solidní video. Ale přece jen jsem dnes fotila i nějaké rodinné fotografie – rodiče a děti. Kamarádi Šimon a Míša mě požádali o fotku v krojích, se svou ani ne 5-ti měsíční Maru. Prý by si to rádi zvětšili a udělali si foto-obraz. Skvělý nápad. Ráda jsem jim s tím pomohla. A naše děti jsem aspoň cvakla na mobil, než jsme vlastně odešli z domu. Je skvělé, jak člověk může kombinovat techniku … dobrou zrcadlovku a mobil a ve finále jsou z toho úžasné výsledky. A naše děti jsme oblekli do kroje ještě další den a nechali je na potoku běhat a skotačit. Ochutnávku výsledku přikládám.
PS: kdyby vám připadalo, že děti nejsou dostatečně umyté a upravené, tak vězte, že celou dobu trhala Anežka ze stromu „pavůvky“ (malinký druh švestky, který je raný a už se dal jíst) a celou pusu má od nich. A nohy? Nejlepší je přece běhání naboso :-))
Takže – nebojte se kombinovat mobil, zrcadlovku, cokoliv. Musíte ale vaši techniku perfektně znát a vědět, co vám dovolí. Mně se můj výsledek líbí. Co na něj říkáte?
