Děti, co mi připomínají zážitky z našich rodinných cest


Máme za sebou další rodinné focení v okolí Prahy. Bylo ten den tak, že jsem do poslední chvíle nevěděla, jak to dopadne a jestli nezmokneme. Ale nezmokli a bylo nakonec fajn.

Davídek … narodil se, když jsme s mým mužem Honzou odjížděli na svatební cestu. Davídkovi  jsme připíjeli na zdraví v Nepálském Kathmandu. Když se narodila Verunka, byli jsme opět v Asii, tentokrát jsme se vydávali na měsíční cestu západní částí Tibetu. Světe div se, znovu jsme (jako by to bylo naplánované …. nebylo) v tu dobu byli v Kathmandu a tak jsme i na Verunčino zdraví ochutnávali místní pálenky. Brrrrr. Obě děti si ale (i přes nelahodný alkohol na jejich zdraví) vedly a vedou skvěle.

Na focení přijeli dva draci. Dostat je trochu do klidu byl nadlidský úkol. Pořád chtěli běhat a hrát škatule hejbejte se, nebo něco podobného. Z této hry se mi toho tolik vyfotit nepodařilo (podotýkám, že se bavím o fotkách dětí, které považuji za schopné ke sdílení a prezentaci)… pořád v záběru jen jeden a pak dlouho nic. Snad to, co jsem vybrala, bude milá vzpomínka.

Děti, chtěla bych vám oběma poděkovat. Za co? Za to, že pokaždé, když vidím vás nebo vaši maminku, vybaví se mi nádherné vzpomínky z cest do nepálských a tibetských končin. Moje vzpomínky žijí…. a mám je ve vás 🙂 DÍKY, Lenka

 

 


POJĎME SPOLU
DO TOHO
napište mi:
foto@lenkakrobova.cz