Vyblbli jsme se jak o závod. Děti mě dlouho zase neviděly a tak přišly trochu nervozní, kdo ta Lenka vlastně bude a cože po nich vlastně budu chtít. Tančilo se, válely se sudy, dělaly závod o nejrychlejší přeběhnutí můstku. Blbly s bublifukem a nakonec se svlekly do polo-naha a běhaly v podvečerním slunci pod fontánami vody, která každý večer zavlažuje jeden krásný zámecký park na okraji Prahy a nechtěly přestat. Nalákal je až příslib zmrzliny, kterou jsme si s lahodnou kávou dali při odchodu z areálu. Pořád zjišťovaly, proč jsem nepřivedla Anežku. Děti, příště přivedu – slibuji.
Alespoň z mého vnímání to bylo fajn pozdní odpoledne. Díky, že jste se nechali a byli jste uvolnění.
Lenka
