Návraty

Slečinka L. je neskutečná. Loni mě překvapila tím, že měla asi největší kukadla, co jsem poslední dobou u batolat viděla, dnes jsem „vycvaklá“ z toho, jaké má krásné lokny. A ten uhrančivý pohled je tam stále …. je úžasně svá – ničím (rozumějte žádnou snahou) se nenechala rozhodit a pořád si jela svůj program. Naštěstí i tyto situace během rodinného focení znám – nejvíc od vlastních dětí, tak proč se divím, že? Ale mě to naštěstí nemůže moc rozhodit. Jediné, co by mě mohlo trápit, je úbytek světla. Naštěstí jsme fotili ale na místě, kde jsme si mohli časovou rezervu dovolit (teda do jisté míry, samozřejmě).

Listy? Díky, nezájem …
Klacek? Díky, nezájem …
Žaludy? Čo nerozumieš? Vravím NIE!

No a tak …

Ale nakonec jsme to dali až do západu slunce  a snad dobře … snad se vám některé z fotek budou líbit. Mně se totiž líbí moc. Proč? Pro svoji relaxovanost a laskavost. Měla jsem strach, že tam nic nebude, ale bylo …

no comments
Add a comment...

Your email is never published or shared. Required fields are marked *