Maminka Daniela mi píše … máš případně ještě volno? Rádi bychom měli nějaké podzimní společné rodinné fotky. Taky už přemýšlím nad dárky pro rodiče, babičky a tak. Možná je ještě brzo, ale nechci to řešit na poslední chvíli.
Mám kapacitu poměrně hodně obsazenou, na to, kolik jsem schopna urvat času, ale Daniele jsem řekla, že pokud budou rozumně flexibilní, dovedeme to nějak vymyslet. Počasí je beztak jak na houpačce a občas lidi vypadnou. Slovo dalo slovo a nakonec co se nestalo – hned na nadcházející víkend mi zůstal jeden termín volný. Všichni kdo chtěli, že jindy než víkend nemůžou, nemohli ani tuto sobotu. Danielina rodina ano. Prima. Počasí má být slibné. Sejdeme se v Letňanech? Super, to je i blízko.
A bylo… byť se sluníčko střídalo s mraky a vypadalo to mnohdy hodně dramaticky. Děti se kočkovaly. Ale co byste čekali od 10 a 7 let? Vlastně jsem čekala, že se budou pošťuchovat víc. Bylo to se smíchem, občas slzy, když si uprostřed hry omylem něco způsobily nebo jeden druhého naštvaly. Jezdilo se na koloběžkách. Skákalo na záda. Mazlilo. Jsem šťastná, když vidím takovou milou rodinu a já můžu být u toho. Bylo to autentické, milé, zároveň intimní. Odjela jsem nabitá pozitivní energií, přesto, že nakonec vypadalo, že pěkně zmokneme. Máte z tohoto setkání krásné vzpomínky zachycené fotoaparátem navždy…
Děti, byli jste perfektní a Adame, tebe už konečně propouštím a masti do auta, ať můžete jet do Dráčika koupit si nějakou tu odměnu. Jsem zvědavá, co to bude 🙂
Zdraví vás Lenka
