Rodinné focení mám ráda. Je to pro mě obrovský závazek – vytvořit nenucenou atmosféru, klid a pohodu, abychom zároveň měli smích a hravost. Překopírovat fotky do počítače a začít je zpracovávat … to je panečku moment napětí. Aby všechno, co jsem chtěla, vyšlo. Vyjde to ? I když se snažíte sebevíc, ta kopřivka na zádech tam prostě je vždy. Nedávno jsem měla se svým foťákem setkání s kamarády, kteří mají 4 děti (z toho dvouměsíční miminko), psa a kočku.
Kamarádi, když jste si před pár lety místo dalšího miminka pořídili pejska, netušili jsme, že pro to miminko stejně ještě nastane čas 🙂 Takže teď vás podezírám, jestli tyto počty jsou konečné, protože … nikdy neříkej nikdy.
Líbilo se mi strávit s vámi odpoledne. Děti překypovaly energií a vypadalo, že se jim naše setkání líbí a doslova si jej užívají. Kluci blbli, chtěli se fotit na křesle, na fatboyi, na zemi, prostě vymýšleli kraviny a to mi imponovalo. Bylo to takové krásně bezprostřední. Za mě palec navrch. A velký obdiv pro vás, rodiče, že dovedete takovému návalu energie s klidem a trpělivostí neustále čelit. Prostě takové milé rodinné focení.
Líbilo se mi to. Odpoledne plné smíchu, dobré nálady, hravosti a experimentů. Opravdu bych si moc přála, abyste vy měli stejný dojem. A snad brzy zase na viděnou, i mimo „záři reflektorů“.
