On od minulého podzimka vyrostl v klučinu. Sice byl pořád hodně nesmělý a maminčin křehký mazel, ale vadí to? Proč pořád všechny kluky potřebujeme pošťuchovat, aby nebyli sraby, babky a nevím co všechno. Mně se ta jeho dětská nejistota a to, jak ukazoval, že maminku potřebuje, vlastně líbila. Daleko víc, než když mi malí modelové po vytažení foťáku nabídnou perfektní americký úsměv, který je tak naučený, že mám opravdické problémy zachytit je v jejich přirozenosti. Ani nevíte, kolikrát se mi stalo, že děti přehrávají a nedovedeme se vůbec uvolnit. Jsem přesvědčená, že to je stereotyp vybudovaný primárně námi rodiči („Aničko, úsměv se, fotíme se, přece se nebudeš na fotce mračit) a také fotografy, kteří tento typ přístupu praktikují. Já takové fotky pro rodiče dělat nechci. Snad se mi to aspoň trochu daří. A tak na rodinném focení se mnou tyto povely takto neuslyšíte. Vymýšlím neustále otázky, které možná zní občas hloupě, ale mám ráda přirozený smích a mé otázky a úkoly mi v tom pomáhají. Koneckonců začala jsem teď dávat i pravidla, co nebudou rodiče říkat („usměj se, vždyť to přece umíš …“) a děti dělat (okamžitý americký úsměv jen co vytáhnu foťák z brašny).
Takže nazpět … on už roste v mladého pána, který ještě významně potřebuje maminku, ale to je přece pěkné, nebo ne? Brzo nás začnou nepotřebovat a nám to bude chybět. Prý si tentokrát dokonce sám vybral košili. Super, to je přece pěkné :-)))
L. je už baba (líbí se mi tento slovenský výraz, který, prosím, neberte vůbec hanlivě; já si ho prostě ráda půjčuju, protože je takový jadrně výstižný) … a moc hezká baba. Taky jsem to tatínkovi řekla, když už chudák nevěděl coby a holky se pořád chtěly fotit 🙂 Táto, máš doma moc pěkné baby. Well done …..
Bylo to fajn. Krásná kombinace vašeho oblečení (holky, výborně jste to nakombinovaly), prima partička, děti, co jsou pro každou kravinu a tu hodinu se mnou si prostě snaží mít legraci a ne brát jako povinnost. Je to přece čas pro ně, pro to, aby vznikly fotky, které se jim budou líbit. Které budou ukazovat svým kamarádům, partnerům, svým dětem, až je budou jednou mít.
Takové focení by mohlo být každé. To bych si opravdu přála. Díky moc a někdy zase na viděnou.
Lenka
